Smutná komedie naživo: V hlavních rolích vikomt Trump a markýz Putin

Komentář Radima Paříka, prezidenta Asociace vyjednavačů

Praha, 2. dubna 2025

‍

Parodie slavného románu

‍

Vyjednávání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem vypadá jako parodie na „Nebezpečné známosti“, románu z konce 18. století o prostopášných šlechticích v čele se slavným vikomtem de Valmont a markýzou de Merteuil. Je to svět plný lichotek, pletich a intrik, kde největší zábavou je zahrávání si s životy jiných lidí.

‍

Jako bonbónek na barokním dortu dočasného výsluní obou aktérů posílá východní panovník tomu západnímu osobní dárek – krásný portrét dílem předního ruského umělce, a to hned poté, co se Trump ohradil na své sociální síti, že na tom stávajícím mu to nesluší.

‍

Vzorný příklad uplatnění principu ovlivnění. Stejně, jako když britský premiér Starmer dorazil do USA a v ruce dřímal osobní pozvánku na dvůr krále Karla III. Bylo vidět, že má radost jako malý kluk. A my víme, co na něj platí.

‍

Čas jako nejvzácnější komodita

‍

Jenže už se v tom zase nikdo nevyzná. Donald Trump je teď rozzlobený. Respektive v době psaní komentáře byl. Na Putina kvůli podkopávání autority Zelenského a na Zelenského za odmítnutí dohody o osudu nerostného bohatství Ukrajiny. Tu podle všeho totiž Spojené státy upravily do nové podoby, což by schopný vyjednavač dokázal obratně využít pro otevření nových jednání, kdyby neměl na krku nůž.

‍

Trump se zhostil nevděčné role prostředníka, který běhá mezi naštvanými kluky a snaží se tu po dobrém, tu po zlém oba nezávisle na sobě dotlačit k dohodě. Když jedná s Putinem, vyjednávání se točí kolem nejvzácnější komodity, kterou v tomto případě není žádný ze vzácných kovů. Je to právě a jen čas.

‍

Vnímání času Trumpa od Putina odlišuje. Když Trump nastoupil do úřadu, horlivě podepsal desítky dekretů a nadále ukazuje, že je tím, kdo nemluví, ale jedná. Slibuje mír za každou cenu. Zato Vladimír Putin spřádá sny o velké říši přinejmenším od roku 2000, kdy byl poprvé zvolen do funkce prezidenta Ruské federace.

‍

Na čí straně čas skutečně je

‍

Putin připravil ruské oligarchy na dlouho se táhnoucí válečný konflikt. Zdá se, že průtahy Rusko staví do silné pozice. Zatímco Donald Trump je motivován rychlým koncem konfliktu bez ohledu na detaily, Putin bojuje o čas k získání dlouhodobé kontroly nad celou situací.

‍

Trump nepatří mezi trpělivé vyjednavače. Čas jsou pro něj peníze. Koncentruje se na své cíle a přehlíží nároky Ukrajiny.

‍

Jenže pokud Putin nepůjde Donaldu Trumpovi naproti a celá situace se začne jevit jako tahání amerického prezidenta za nos, nebude daleko ke slibovaným sankcím a ruská ekonomika dostane další hmatatelný úder do už tak přehřátého systému.

‍

Nejsem vojenský stratég, ale existuje skvělá kniha, dva a půl tisíce let stará, která mi pomáhá některé věci pochopit. Napsal ji čínský vojevůdce Sun-c‘ a jmenuje se Umění války. „Neznám zemi, která by měla prospěch z prodlužování války,“ píše vojevůdce.

‍

Rusko-ukrajinský konflikt se v podstatě odehrává na hranicích samotného Ruska. To znamená, že v dané zemi kvůli zásobování ruských jednotek drahne. A výrazně dražší než před válkou jsou hlavně potraviny. Ty mají zásadní vliv na život obyčejných lidí, což může být pro Putina kámen úrazu. Stejně jako vyhlášení úplné mobilizace. Pokud tedy čas hraje pro Rusko, je to za podmínky dosažení nějaké formy alespoň dočasného příměří.

‍

Větší ústupek za rychlé řešení

‍

Putin si Trumpa do jisté míry testuje – deset minut čekání na telefon, téměř žádný hmatatelný výsledek rozhovoru, a ještě posílá drony na energetické cíle i potom, co americkému prezidentovi slíbil, že to dělat nebude. Putin dává najevo svou dominanci.

‍

Trump sklízí kritiku, že na Putina počkal. Jenže zcela neoprávněně. Naopak ukázal sílu, že zrovna taková věc ho nerozhodí. Dokázal nechat své ego na chvíli za dveřmi.

‍

Evropa jedná. Amerika jedná. Rusko nečeká. Nadále intenzivně ostřeluje ukrajinská území, a přitom veřejně deklaruje, že tím usiluje o přiblížení se míru. Co je ještě nebezpečnější, snaží se nadále polarizovat Evropany všemi možnými nástroji. Třeba snahou dostat Ukrajinu pod správu OSN.

‍

Trumpovi nakonec možná rupnou nervy. Má spoustu jiných starostí. Doma i v zámoří. Americké domácnosti nemají naspořeno a americký státní dluh v závislosti na importu z Číny roste. A tak se Trump snaží Rusko od Číny oddělit.

‍

Kvůli problémům s Čínou Ukrajinu klidně pustí. Ukrajina se ale bez americké pomoci Rusku neubrání.

‍

Pravděpodobným řešením by tak z pohledu Trumpa i Putina mohlo být demilitarizované pásmo, kde naopak drahé vzácné kovy roli hrají a na kterém společně s Rusy Američané vydělají peníze. Zároveň dojde k oslabení Číny.

‍

Zabránit protivníkovi spojit síly

‍

Zatímco Putin řeší situaci po svém, Trumpovi unikají detaily. Putin dál hraje o čas. Potřebuje ho na hodně věcí. Potřebuje ho na zbrojení. Potřebuje ho na nábor vojáků. Potřebuje ho na přehodnocení situace, poučení se z chyb a narýsování nových strategií.

‍

Potřebuje ho na rozklad Evropy. Ta je totiž největší hrozbou, jakkoliv si to neuvědomujeme. Přesně to popsal polský premiér Donald Tusk před odletem na summit v Londýně: „500 milionů Evropanů prosí 300 milionů Američanů, aby je bránili před 150 miliony Rusů.“

‍

Počet obyvatel Evropy ani evropský rozpočet na zbrojení nejde s ruským zdaleka srovnávat. Ten ruský je zlomkem evropského, natož evropského s americkým dohromady. Nicméně, bez jednoty je síla k ničemu.

‍

Zlatý most pro Putina

‍

Konec ostřelovaní i kdyby jen energetické infrastruktury na obou stranách konfliktu je v nedohlednu. Už na začátku chyběl konkrétní seznam, který by jasně určil, zda jde o ropovody nebo také elektrické stožáry. Bez seznamu je to plácnutí do větru. Stejně jako zavádění sankcí bez jejich důsledného dodržování.

‍

Putin nechce dělat ústupky, ale postupem času i jemu dojde že zabetovnovat se v neústupné pozici mu v jednání s Trumpem nepomůže. Náznak příměří při březnovém telefonátu obou vůdců je tak zajímavým bodem vyjednávání.

‍

Společně přitom hovoří o legitimních cílech Ruska, které západnímu světu nedávají smysl. Protože jedním z hlavních úkolů vyjednavače Trumpa bude postavit Putinovi zlatý most z Ukrajiny zpět do Kremlu. Tedy zařídit, aby zůstal v očích vlastního národa a ruských oligarchů vítězem a dobrým vládcem.

‍