Svět potřebuje silného lídra. Církev stojí před šancí století

Potenciál k růstu

‍
Firma, která neroste, je mrtvá. Vědí to lídři ve firmách i lídři v katolické církvi, kteří se sešli k současnému konkláve. Před novým papežem stojí mnoho výzev. Jednou z nich je zastavení pokračující sekularizace Evropy. A nejen to. Katolická církev má potenciál oslovit téměř 4 miliardy věřících po celém světě. To je těžko představitelná, a přesto reálná globální síla.
Dnes má církev 1,4 miliardy aktivních katolíků, což z ní činí nejsilnější a nejvlivnější organizaci na světě, která nepřetržitě funguje již od prvního století, kdy byl prvním papežem apoštol Petr. Toho do čela katolíků jmenoval samotný Ježíš Kristus. A kde je hierarchie, tam je i řízení a politika — jako ve firmě.

‍

Hned i později, oboje dobře
Kdyby padlo jméno nového papeže hned první den při první volbě, bylo by to dobře, protože by tím církev ukázala jednotu. Bylo by to i zásluhou papeže Františka — přece jen jmenoval více než sto z necelých sto čtyřiceti kardinálů.
Když se kardinálové v první den konkláve na novém římském biskupovi neshodnou, je to také v pořádku. Spustí to demokratický proces, podobný uklidňujícím se vlnám na vodní hladině po vhození kamene. Jakmile se hladina zklidní jako zrcadlo, objeví se kardinál, za kterého se postavila většina kolegia.

‍

Volba papeže je politika
František si už jako papež dovolil ve své knize Následník prolomit zeď mlčenlivosti, která se ke konkláve tradičně váže a činí z něj téměř mysteriózní událost. Konkláve se do zvolení nové hlavy Svatého stolce odehrává v hermeticky, dnes i digitálně, uzavřeném prostředí Sixtinské kaple.
Pokud papež není zvolen první den, pokračují zákulisní vyjednávání také v Domě svaté Marty, kde kardinálové nejen přespávají, ale taktizují, lobbují za své kolegy nebo sami za sebe. Vedou politická jednání, uplatňují svůj vliv a prosazují svá stanoviska, aby zvýšili šance vybraného papabile.
František svou knihou upozornil na to, že volba papeže — přestože se jedná o hlavu náboženského uskupení — je i politickou záležitostí. Sám „politicky“ napomohl zvolení Benedikta XVI., když zjistil, že má být kompromisním řešením tehdejšího konkláve.

‍

I světec je jen člověk
Kardinálové jsou samozřejmě považováni za světce. Jsou však také lidmi, kteří podléhají různým pokušením a hřeší. Například kardinál Angelo Becciu. Papež jej před několika lety vyzval, aby se vzdal práv a výsad kardinála, včetně možnosti účastnit se konkláve. Becciu byl odsouzen vatikánským soudem za zpronevěru. Ještě minulý týden tvrdil, že se konkláve zúčastní, ale nakonec se nechal kolegy přesvědčit, že by tím poškozoval pověst církve.
Africký kardinál Philippe Ouédraogo z Burkiny Faso si zase před konkláve nechal změnit datum narození z 5. ledna 1945 na 31. prosince 1945, čímž se najednou zařadil mezi volitele. Ať už za tím bylo cokoliv, afričtí biskupové tvoří při konkláve asi sedminu, a každý hlas se počítá — zvláště když by nový papež mohl pocházet právě z tohoto regionu.

‍

Svět čeká změna
Ať se nám to líbí, nebo ne, volba papeže je událostí obrovského geopolitického významu. Představuji si proto svatého otce jako silného globálního lídra a neochvějného obránce víry, který novým pohledem čelí výzvám, s nimiž se žádný z jeho předchůdců nemusel potýkat.
Stojíme na prahu nového uspořádání světa. Čelíme geopolitickým krizím a potenciálně i válečným konfliktům. Současně dochází k prudkým změnám životního prostředí: povodně zaplavují dříve suché oblasti, zimy se mění v léto a jaro přináší sníh. Taje permafrost a ledovce z vrcholů světa mizí.
Právě v takové době by měla být církev terapeutem trpících. Zejména v nejchudších oblastech světa, kde lidské životy ohrožují nejen přírodní katastrofy, ale i chudoba a kriminalita.

‍

Šance na upevnění pozice
Země má téměř 8 miliard obyvatel, z nichž asi 4 miliardy vyznávají jiná než křesťanská náboženství. Pro církev je to příležitost oslovit dalších 2,5 miliardy nekatolických křesťanů a ateistů.
Může tak posílit své postavení ve světě, kde roste vliv islámu, a zachovat si roli vedle hinduismu — jedné z hlavních světových náboženských tradic.
V Evropě se však církev potýká se stagnací počtu věřících a úbytkem kněží. Pokračující sekularizace by mohla vést k volbě evropského papeže. Italové se shodují, že by jím měl být opět Ital. Mezi papabili je favorizován vatikánský státní sekretář Pietro Parolin, zkušený diplomat s praxí ze Severní Koreje, Číny nebo Izraele.

‍

Italská chobotnice
Italskou volbu by nejspíš ocenila i italská mafie. Papež František jí v roce 2014 prakticky vyhlásil válku a snažil se její členy exkomunikovat nejen symbolicky, ale i fakticky. Vyrůstal v Buenos Aires, kde si zvykl na vysokou míru kriminality a neměl výrazný strach o sebe. Nový papež to ale mít nemusí stejně.
Italská mafie se proměňuje. Věnuje se hlavně praní špinavých peněz a obchodování s drogami. V minulosti čelil Vatikán podezření z praní peněz ve své bance právě ve spojitosti s mafií. Dnes už italští mafiánští bossové nepůsobí jen na jihu Itálie, ale po celé Evropě. Jsou katolíci a víru zneužívají ke svému regionálnímu vlivu. Jde o desetitisíce lidí, kteří operují s miliardami dolarů po celém světě.

‍

Svědomí před Bohem
Přestože jednotlivci v biskupském kolegiu mají své ambice, jsou především zbožnými věřícími. Při volbě papeže tak bude hrát velkou roli jejich svědomí před Bohem. Otázkou ale zůstává, zda svědomí mají skutečně všichni. Víme, že složité osobnosti jím obvykle neoplývají.
Být papežem vyžaduje obrovskou lidskou odvahu převzít odpovědnost za tento úřad. I proto existuje Síň slz — místnost, kde čerstvě zvolený papež může dát průchod svým emocím. Do vysokých pozic však často míří i lidé s poruchami osobnosti. Přesto byste jen těžko hledali kardinála, který by si za papežské jméno zvolil Petr, Jidáš nebo Ježíš.

‍

Empatií proti proudu
Některým složitým osobnostem kromě svědomí chybí i schopnost empatie. Ta je však pro náboženského představitele klíčová — i když právě kvůli těmto osobnostem byla církev v minulosti schopna vést války, uplatňovat inkvizici a bojovat s panovníky o moc.
Empatie je základní vlastností každého lídra. Je také taktickým nástrojem dobrých vyjednavačů. Představitelé katolické církve s empatií takticky pracují — například ve zpovědnici, která má na hříšníka terapeutický účinek. Kdyby více lidí v západním světě chodilo ke zpovědi, nebylo by možná potřeba tolik psychoterapeutů. Týká se to mladých lidí, ale i přeživších obětí válek či přírodních katastrof.
Od nového papeže jako globálního lídra lidé většinou očekávají, že naváže na Františka a bude pokračovat ve sjednocování a rozšiřování církve. Jak zaznělo na poslední generální kongregaci kardinálů před konkláve: „Církev potřebuje papeže milosrdenství, synodality a naděje.“ Právě synodalita je cestou k decentralizaci moci z rukou jednotlivců. Je to prostor pro neevropské církve a zároveň směr, který jde proti trendu současné politické moci, jež často odmítá mezinárodní spolupráci a koncentruje moc.

‍