Vyjednávání a neviditelné síly na pozadí volby hlavy Svatého stolce

O moc a vliv jde vždy až na prvním místě

‍
Volba nového papeže není jen duchovní záležitostí. Jde o volbu nejvlivnějšího muže planety. Církev je nejstarší a nejmocnější organizací na světě. Má vlastní stát i banku. Pracuje s hmotnými i nehmotnými statky a působí na všech kontinentech. Proto existuje snaha ovlivnit výsledek konkláve.

‍

Přestože se konkláve odehrává za zavřenými dveřmi Sixtinské kaple a prezentuje se jako výhradně náboženský akt, ve skutečnosti jde o složitý a mnohovrstevnatý proces. Je to vícestranné vyjednávání, které začalo dávno před tím, než papež František odešel z tohoto světa. Hraje se přitom nejen o moc a vliv, ale také o směr vývoje největší křesťanské organizace na světě – a o to, jakou roli bude katolická církev hrát v současném složitém a proměnlivém světě. Jde o geopolitickou událost první kategorie, kterou si nemůže dovolit přehlédnout žádný z důležitých světových aktérů.

‍

Vatikán je nejmenší stát světa, ale zároveň je to centrum nejstaršího nepřetržitě existujícího mocenského subjektu. Má svůj diplomatický sbor, zpravodajskou službu, majetek budovaný už od středověku a vliv, který přesahuje meze náboženských společenství. Papež sice není politik, ale má politický vliv srovnatelný s prezidenty velmocí – možná větší, protože nečerpá svou autoritu z voleb, ale z víry.

‍

Volbu papeže proto sledují nejen věřící, ale i politici, vlivové skupiny, zpravodajské služby a média. Jak ukázal papež František a někteří jeho předchůdci, kardinálové nevolí jen hlavu katolické církve, ale také tvář, která ovlivní světový postoj – k migraci, LGBTQ+ komunitě, válkám a mezinárodním konfliktům, včetně geopolitických vztahů nebo k environmentální krizi.

‍

Do konkláve vstupují pouze kardinálové mladší osmdesáti let. To však neznamená, že rozhodují jen oni. Na jejich názor má vliv i autorita starších kardinálů. Právě na konsistoři, organizované po pohřbu papeže, se všichni sejdou, aby se domlouvali, poznávali jeden druhého, sdělovali si postoje a rozebírali aktuální otázky a problémy církve.

‍

Do děje zasahují také politici napříč kontinenty, státníci, diplomaté, vědci, podnikatelé a další názoroví tvůrci. Kardinálové nejsou mniši izolovaní v nepřístupných jeskyních – jsou to biskupové, kněží a především lidé, kteří jsou ve svých zemích a diecézích aktivní a mohou podléhat tlakům okolí a událostí. Svůj vliv se snaží uplatnit americké, čínské, izraelské i ruské lobby. Kardinálové, kteří se zúčastní konkláve, pochází ze 71 zemí. Evropané stále představují relativní většinu, ale rozhodující vliv mají i kardinálové ze Severní Ameriky, Asie, Latinské Ameriky, Afriky a Oceánie. Zemí s největším počtem volitelů zůstává Itálie, která má sama své favority na budoucí hlavu církve – drtivá většina papežů totiž historicky pocházela právě z dnešní Itálie.

‍

Vzhledem ke zdravotnímu stavu papeže Františka v jeho posledních dnech a měsících života je jasné, že se o jeho nástupci už dávno jedná zákulisně. Přesto je významné, že se mnozí z kardinálů navzájem neznají, někteří se doposud nepotkali a šanci spolu mluvit mají až po příjezdu do Vatikánu.

‍

Papež vyjednavačem svého nástupce

‍

Významným zákulisním hráčem zůstává i sám zesnulý papež František, který do průběhu volby zasáhl ještě za svého života. Jmenoval 108 ze 135 volitelů, což je poměr, který do značné míry proměnil tvář kardinálského kolegia. I přes omezení počtu volitelů na 120 tak dal velký prostor Africe, Asii a Latinské Americe. Z konzervativní instituce vytvořil skutečnou světovou radu. Navíc ovlivnil dění tím, jaké mise a pozice jednotlivým kardinálům svěřoval.

František svými jmenováními a cestami významně formoval budoucnost církve. Jeho důraz na chudé, sociální spravedlnost, světový mír, ekologii a tzv. „synodální církev“ – tedy církev založenou na dialogu – je citelným odkazem. Papež tak nepřímo vyjednával o svém nástupci dlouho před svou smrtí.

‍

Hubeného papeže střídá tlustý

‍

Jenže právě tato silná stopa se může stát překážkou. Po liberálovi do Vatikánu často přichází konzervativec. František čelil silné opozici. A ti, kteří mu odporovali, nyní mohou tlačit na změnu kurzu.

Nezapomínejme, že současné konkláve se odehrává ve světě plném krizí – válka Ruska proti Ukrajině, která podrývá autoritu Evropy; konflikt mezi Izraelem a palestinským Hamásem, který rozdmýchává vztahy mezi židy, křesťany a muslimy; a s nástupem Donalda Trumpa i sílící ekonomické napětí mezi USA a Čínou, které může vyústit ve změnu světového řádu.

Asie by tak mohla vygenerovat papeže, který bude rozumět Číně. Amerika má některé kardinály vstřícné k LGBTQ+ komunitě a tématu migrantů a uprchlíků – které bylo mimochodem také předmětem výměny názorů amerického viceprezidenta Vance při jeho návštěvě Vatikánu a následně s papežem den před jeho smrtí.

Hodně se spekuluje o papeži z Afriky, který by mohl být prvním tmavým představitelem katolické církve. Oba „papabile“ kandidáti přitom reprezentují konzervativní křídlo a vystupují například proti sňatkům stejnopohlavních párů. Nicméně rozumějí islámu.

‍

Před Vatikánem stojí další otázky

‍

Například modernizace pojetí katolické víry, zohledňující postavení žen v církvi – zejména pak v jejím vedení. Kardinálové jsou zatím výhradně muži a papežem může být historicky opět jen muž. Církev trápí klesající počet aktivních věřících v západních zemích, sexuální násilí, zneužívání mladistvých, přístup k antikoncepci a svobodným matkám, otázky mladých generací a s tím související nástupnictví v církvi samotné.

‍

Tajná volba jako Game Changer

‍

Z pohledu vyjednávání je velmi zajímavý samotný akt konkláve, jehož název pochází z latinského „cum clave“ – tedy „pod klíčem“. Po ranní bohoslužbě se kardinálové odeberou do Sixtinské kaple, kde složí slib mlčenlivosti a ti, co nemohou volit, odejdou. Za nimi se zabouchnou vrata a kaple se do zvolení nového papeže hermeticky uzavře.

Odpolední volba proběhne zpravidla jednou. Pro zvolení je potřeba dvou třetin přítomných kardinálů. A zde to začíná být zajímavé – protože ať už do kaple vstoupil kterýkoliv kardinál s jakýmkoliv plánem, tohle je bod, kdy se všechny strategie mohou rozpadnout. Konkláve je prostředím, kde se předem dohodnuté strategie mohou rozplynout už při první volbě. Vzniká uzamčený mikrovesmír, ve kterém musí dojít k dohodě – a kde kardinálové mohou měnit názory a hlasovat i proti vlastnímu přesvědčení, aby zabránili patu nebo posílili volbu „menšího zla“.

Tak jako tak – konečné rozhodnutí je výsledkem stovek rozhovorů, ústupků, dohod o obsazení úřadů a vyvažování moci. Nejde jen o volbu osoby – jde o mapu budoucnosti církve. Vítězí ten, kdo se dokáže stát mostem mezi tábory. Až se nad Sixtinskou kaplí objeví bílý kouř a svět uslyší „Habemus Papam!“, nebude to triumf žádné frakce. Bude to vyústění největšího zákulisního vyjednávání na světě. Svatý stolec si vybere svého pastýře – a svět vstoupí do další kapitoly dějin víry i moci.

Kontakt pro média:

Asociace vyjednavačů | David Šikula | +420 604 723 108| media@asociacevyjednavacu.cz

‍