.svg)
.svg){kind=small}
Putinův dárek: 500 000 rodin na pohřbu
Slavíme smutné výročí.
Čtyři roky. Čtyři roky od chvíle, kdy se přestalo předstírat, že jde jen o „krizi“, a začalo se umírat ve velkém.
Každé výročí má jednu nepříjemnou vlastnost: nutí člověka dívat se na realitu bez růžových brýlí. Bez komentářů. Bez memů. Bez rychlých soudů, které se nám dobře vyslovují, když se nás netýká odpovědnost.
Odpovědnost svým dílem neseme všichni. A tohle výročí je smutné ještě z jiného důvodu.
Válka na Ukrajině není jen vojenský konflikt. Je to brutální lekce vyjednávání, moci a leadershipu. Lekce o tom, co se stane, když se jedna strana rozhodne, že pravidla jsou jen dekorace. A druhá strana je zvyklá na to, že pravidla jsou jako páteř, která nás drží pohromadě v časech, kdy se nemáme rádi. Pravidla totiž neděláme pro hezké časy. Máme je právě pro krizové situace. A válka je krize.
Až příliš mnoho lidí se pořád snaží tuhle válku „pochopit“ jako spor o argumenty, ukrajinská drahá auta v pražských ulicích nebo o sociální dávky. V této zcela nesmyslné válce umírají lidé. Celé rodiny s dětmi musely uprchnout ze strachu o vlastní život.
Jsou lidé, kteří namítají, že válku ukončíme tak, že jedna ze stran přestane střílet. Že náboje jedné strany můžeme schovat do skladů se zbraněmi. Že tento důkaz mírochtění zastaví postupující vojáky, kteří plní rozkazy politiků a agentů v Kremlu. A že to je ten argument, který ti váleční štváči z Bruselu ještě nepochopili.
Celý komentář si můžete přečíst zde: